Vlasy mé noci paže vedoucí k náruči krajiny snídaní pro tři Měsíc, který jsi vysvětlil dítěti prsty ve vějíři padlé do třísel nicota toho, o čem se domníváme, že jsme jsou tím, co nepřestane jako když jsem si poprvé uvědomil svůj stín aniž bych se otočil a s tělem v tobě a s tebou v sobě přikládám do ohně k němuž promlouváme jeho jmény a on hřeje jako pes v nohou a zahoří v tom zase něco mezi strachem a očekáváním, toho co bude jako předtím než jsem si poprvé půjčil jako předtím než jsem poprvé miloval nebo poprvé zhasl svíci mezi prsty protože láska je nejblíže pravdě peníze peklu a plamen duši víš že vždycky dám přednost bolesti z tebe než sebelítosti podobné hladině na jejímž povrchu se díváme na své povrchy a nalézáme tak první nejistoty svých prvních já i když bychom raději měli vědět alespoň tolik radosti kolik je jí v každé pochopené smrti která je o životě úplně nejvíc
| 
